|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Utichlo vše, zastaven smutku chodník
kráčely po něm nožky žen
on ponořen ve vzpomínek krásu
jemně i vášní vyvolává jednu
co stala se života jeho vizí
nadějí doufáním předmětem snu.
Jeho život je zasvěcen snu
tu jsem, šeptá tiše slávy chodník
jen ty jsi má vytoužená vize
ač kráčely po mně tisíce žen
v mysli kráčíš ty a jsi jedna
stále zvětšujíc svou krásu krás.
Spočine na mně náhle zrak a krása
její, objímá mě vytoužený sen
do kterého vstupuje pouze jedna
v celém vesmíru je šťasten chodník
poznamenán nespočetnou krásou žen
jímá jej opět lásky čistá vize.
Z bolesti štěstí vznáší se má vize
na obláčku pluje kolem její krása
dosedá a dotýká se nožka ženy
mění se a vznáší vzhůru balon snu
na balon ten volám sedni zde já chodník
objímám tě z dálky jsi mé touhy jedna.
Přibliž se prosím dosedni ach jedna
vítr zadul, v něm s polibky má vize
víří sází perly na celý chodník
štěstím pláču nad vizemi její krásy
rozplývám se vplouvám sám do svého snu
v něm zjevuje se celá tato žena.
Ve mně tříští se démanty té ženy
velký démant zjevuje se v jednu
skutečnost, ta vchází znovu do snu
v něm poletují motýli mých vizí
usedají na můj povrch její krásy
a krása hoří v celé mé já - chodník.
Ať vzplane krásou celý chodník
rozhoří se snem jedna žena
a vpluje do mých vizí.
|
|
|
